Zámecká nokturna – V. ročník (2009)

L'éternelle Carmen

12. září 2009, hlavní sál zámku Hořovice
Květuše Ernestová jako Carmen
Každá žena je pro zlost,
ale jsou s ní dvě šťastné chvíle:
jedna v posteli
a druhá když umírá.
—Palladas
Klavírní skladby Isaaca Albénize (1860-1909), Clauda Debussyho (1862-1918) a Ferruccia Busoniho (1866-1924) a árie z opery Carmen (1875) Georgese Bizeta (1838-1875).
img_01 img_02 img_03 img_04 img_05 img_06 img_07 img_08 img_09 img_10 img_11 img_12 img_13 img_14 img_15 img_16 img_17 img_18 img_19 img_20 img_21 img_22 img_23 img_24 img_25 img_26 img_27 img_28 img_29 img_30 img_31 img_32 img_33 img_34 img_35 img_36

Il ragazzo

15. srpna 2009, schodišťová hala zámku Hořovice
Farinelli (Jacopo Amigoni)
Když naslouchám zpěvu,
nespokojím se jen s úžasem,
neboť chci,
aby se na zisku uší podílelo také srdce.
Ale to je dáno jen nemnohým,
a příroda se příliš často nenamáhá,
aby zplodila Farinelliho.
—Metastasio
Virtuosní barokní árie pro sopranistu Carla Broschiho Farinelliho (1705-1782).
img_01 img_02 img_03 img_04 img_05

Arie d'incantesimo

01. srpna 2009, kaple královského paláce hradu Točník
Médea (Anthony Frederick Augustus Sandys)
Všechno,
čeho jsem se až dosud dopustila,
nazývám dílem lásky.
Medeia jsem teď,
má povaha vyrostla z utrpení.
—Seneca: Medeia
Árie zaklínání s trubkou z pera Georga Friedricha Händela.
img_01 img_02 img_03 img_04 img_05 img_06 img_07 img_08 img_09 img_10 img_11 img_12 img_13 img_14

Melpomené

18. července 2009, schodišťová hala zámku Hořovice
Melpomene (Elisabetta Sirani)
Celý svůj život dala do služeb hudby a lásky.
Šla z náruče umělců do náruče velmožů,
u prvních se dožadovala lásky,
u druhých dychtila po přepychu,
a byla tak vrtošivá, vášnivá a podnikavá,
jak si představujeme slavné řecké hetéry –
stejně dokonalé, stejně svůdné, stejně ruinující.
—Larousse
Árie z oper Tommasa Traetty (1727-1779), Christopha Willibalda Glucka (1714-1787), Josefa Myslivečka (1737-1781) a Giuseppeho Sartiho (1729-1802) pro slavnou italskou sopranistku, Myslivečkovu Zlatou lyru, Catarinu Gabrielli (1730-1796), jejíž cit byl jako ponorná řeka...
img_01 img_02 img_03 img_04 img_05

Galakoncert

06. června 2009, schodišťová hala zámku Hořovice
K výročí 300 let nového zámku v Hořovicích a při příležitosti znovuotevření zámeckého východního křídla. Událost připomíná 300 let od první prokazatelné zmínky o novém zámku v Hořovicích (první doložitelný podrobný popis zámecké budovy uvedený v soupisu pozůstalosti, jenž byl vyhotoven na základě žádosti dědiců po stavebníkovi nového zámku Janu Františkovi, hraběti z Vrbna a Bruntálu v roce 1709). Dokument představuje nový zámek již jako zcela dokončený, v přízemí klenutý a v patře plochostropý s nápadně dlouhými chodbami. Nejdůležitějšími prostorami jsou kaple, procházející přízemím i prvním patrem a velký sál s jídelnou. Zámek má celo řadu pokojů i dostatek místa pro všechny užitkové funkce, a také dvě zahrady, ozdobnou i štěpnici.
K dalšímu rozvoji stavebního ruchu došlo až po roce 1729, kdy byla k hlavní budově přistavena boční křídla a vznikla půdorysná kompozice ve tvaru písmene H. Z této doby pochází také nástropní malba reprezentačního schodiště, která je připisována tyrolskému malíři a architektovi Johannu Ferdinandovi Schorovi, kdysi učiteli hydrauliky pozdějšího hudebního skladatele Josefa Myslivečka. Celý prostor malby je bohatě osazen sedícími a vznášejícími se postavami alegorizujícími jednotlivé obory vědy a umění. Před středem brány je umístěna Pallas Athéna a v nejvyšší sféře prostoru otevřených nebes antický bůh času Chronos s kosou jako symbol pomíjivosti lidského věku.
img_01 img_02 img_03 img_04 img_05 img_06 img_07 img_08 img_09 img_10 img_11 img_12 img_13 img_14 img_15 img_16